bludný Japonec od A do
AMM
Motto: V jednoduchosti je
krása
Když se moje prababička
narodila její rodiče jí jako věno koupili les. Tedy les to moc
nebyl, byla to paseka, ty zrovna tenkrát prodával císařpán poté co
vytěžil všechno dřevo. Když byla moje prababička malá, tak chodila
na ty "své" paseky sázet stromy. S tím, že to bude pro její
potomky. Bohužel Rakousko-Uhersko bylo rozbito a tak se otevřely
dveře pro různé alternativní neřády. Bylo by nošení dříví do lesa
připomínat, co to byl nacismus a komunismus a kolik lidí nemělo to
štěstí že tyto neřády přežilo. Ale zpátky k lesu, kupodivu les,
který moje prababička sázela všechny neřády přežil. Co les
nepřežil, byla éra budování divokého kapitalismu. To se jednoho
dne stalo, že les nebyl. Nikdo neví co se stalo, nakonec bylo
nalezeno pár dělníků, kteří stromy káceli, ale "nezávislý soud"
uznal, že všichni všechno dělali v dobré víře a tak je vše v
pořádku. Až na to, že je místo lesa zase paseka a stromy které
sázela moje prababička jsou neznámo kde...
Co tedy udělat s pasekou? Prodat se nedá, neboť za ní nabízí tak
nemravně nízké částky, že by mi prodej jednou na věčnosti
prababička určitě vyčetla. Tak jsme si udělali alespoň brigádu,
opět nasázeli stromky a máme alespoň kam chodit, když potřebujeme
Vánoční stromeček. Kupodivu si pro Vánoční stromečky do našeho
lesa nechodíme jenom my, ale to je zase jiný příběh.
Tedy kromě toho, že čekám až mým prapravnukům zase naroste ten les
a modlím se, aby zase nějaký společenský neřád nepřipravil
právoplatné majitele o to co jim jejich předci s láskou
připravili. Tak jsem se rozhodl, že v mezičase, než ty stromy
vyrostou na tu paseku dám také včely. Chtěl jsem aby včely žily v
co nejpřirozenějším prostředí, tak mě hned napadla brť. Bohužel
dlabat dutinu do stromu na pasece dost dobře nejde a klát, nebo
špalek se bude dost špatně přemísťovat.
Proto jsem se rozhodl, že pro včely zhotovím jednoduchý úl, který
bude snadný na výrobu a včelám umožní uvnitř stavět přirozenou
volnou stavbu. Jako nejjednodušší varianta se nabízí obyčejná
bedýnka za čtyř prkének volně lípnutých k sobě (bez čepů či per).
Když začnete něco podobného hledat na Internetu, tak první co na
vás vyskočí je tzv. japonský úl. Co je to japonský úl a jak je
možné ho jednoduše zhotovit asi nejlépe ukazuje toto video:
Pokud nejste manuálně zruční, je zde i firma, která tyto úly
vyrábí (odkaz
zde.). Každopádně již při prvním pohledu na tento úl vás
jiste překvapí malé rozměry tohoto úlu, vnitřní světlost je
pouhých 19 cm x 19 cm. Pokud se nad tím zamyslíme více, tak
zjistíme, že tento úl není vůbec dělaný pro naši včelu medonosnou
(Apis mellifera AM), ale pochází z Japonska, kde naše včela
medonosná není původní a včelaří se tam s její menší příbuznou
včelou východní (Apis cerana AC). Jen pro zajímavost, tyto včely
měly kdysi společného prapředka, ale před 6ti miliony lety se obě
linie rozdělily a každá se ubírala vlastní cestou. AC se ve své
domovině potkala s roztočem kleštíkem včelím a naučila se s ním
žít, naše AM tototo roztoče nikdy nepotkala a nyní tento roztoč,
když jsem si ho sem zavlekli naši AM decimuje. Tak nyní doufám, že
díky společnému prapředkovi má i naše AM tzv. varroatoleranci v
genech a rozspomene se jak kleštíka eliminovat. Ale zpět k tématu.
Tedy chtít nacpat naši AM do úlu určeného pro AC je stejné jako
kdybychom si koupili boudu pro čivavu a chtěli do ní nacpat
bernardýna. Tak jsem, jako správný techokrat, chtěl velikost úlu
přepočítat pomocí trojčlenky. Každý včelař ví, že AM si staví dílo
o velikosti buňky 5,35 mm. Zjistil jsem si tedy, že AC má velikost buňky 4,75 mm a snažil jsem
se dle toho přepočítat rozměry úlu. Když jsem toto konzultoval na
své včelařské Alma mater (včelařské učiliště v Blatné), tak mi
bylo řečeno, že ne na vše se dá aplikovat matematika. AC nejen že
je menší, než AM, ale hlavně tvoří menší společenství a obecně
žije jiným způsobem života, tedy přepočítávat velikost buňky nebyl
úplně nejlepší nápad. Co tedy dále?
Bohužel jedna z lidských vlastností je myslet si, že na druhé
straně kopce je tráva zelenější a tak hledáme inspiraci kdesi v
Japonsku (bohužel se mi nepodařilo dohledat jak je vlastně ten
Japonský úl starý, budu rád pokud mi to někdo řekne), místo toho
abychom se inspirovali ve vlastní historii. Podobný úl u nás
vytvořil a popsal kněz a farář v Hostivaři u Prahy p. Josef Antonín Janiš (1749 - 1821). Byl
přením zemědělským odborníkem, v roce 1788 objevil prartenogenezi
u včel. Kromě tohoto objevu je autorem mnoha knih se zemědělskou
tématikou, pro nás včelaře mají stále velký význam jeho knihy Aučinlivé spravování včel pro obecného krajana v
Království českém (1789) a učebnice včelařství Nová včelní
kniha (1790). Byl prvním průkopníkem, který v Čechách zavedl
rozběrné úly a stal se tak zakladatelem novodobého včelaření.
Janiš nebyl jen včelařem, jak by se podle jeho knih mohlo zdát,
ale vše si uvědomoval v širších souvislostech a zajímal se i o
včelí pastvu pro opylovatele. V předmluvě svého Aučinlivého
spravování včel píše: "...Cobych já ještě co nejtouženlivěji
přál, a k čehož dosažení bych se chtěl celého vynaložiti, -
byloby toto: By také v našem k prospění včel tak a s medovou
pastvau náramně zbohaceném království tak, jak v některých
cyzých zemích, včelařů tovaryšstva, a to syce ne tovaryšstva jen
to pauhé jméno nesaucí, alebř tovaryšstva celé zemi prospěšná ze
všech stavů, a ve všech našich krajích ustanovená, skrze jejich
spoluaudy ale řádné a opravdivé umění včelařské neuplatně a bez
všého za sebau zadržování v celé naší zemi, a jednostných
místách rozšířeno, nápotorn ale také to již od dávných let u nás
zašlé lesní včelařství zase uvedeno, následovně naše zboží na
medu a vosku tak rozhojněno bylo, by česká zem jsaucy k své
potřebě svým vlastním medem a voskem dosti zaopatřena, přinucená
nebyla, velikau surnrnu peněz každoročně ze země posýlati do
cyzých krajin..."
Ale zpět k našemu jednoduchému úlu. Janišův úl vypadal takto:
|
|
Jedná se o rozberný Janišův úl čtvercového půdorysu, který je
složen ze šesti samostatných dílů o rozměrech 37,5 x 37,5 x 17 cm.
Úl je vyrobený z dřevěných desek o síle 3 cm vzájemně lípnutých na
sebe. Spodní část úlu je uzavřena deskou o síle 2,5 cm, tvořící
pevné úlové dno. Každý nástavek je opatřen svým vlastním česnem,
které je možné dle potřeby uzavřít. V té době nebylo ještě známo
rozběrné dílo, tak Janiš do každého truhlíku stojanu vkládal
vyjímatelný dřevěný kříž z latěk 3 x 3 x 3 cm, na který včely
upevňovaly celou stavbu v truhlíku. (Křížem tedy Janiš nahradil
běžně používaný pevný rošt). Při vybírání medu stačilo oříznout
pouze dílo okolo stěn truhlíku, vyjmout zajišťovací kolíky kříže a
celé dílo zůstalo ležet na kříži; truhlík se lehce sejmul. Výhody
tohoto zařízení (vyjímatelného kříže) proti roštu Janiš sám
popisuje slovy: "...Tento kříž pro prkenné stojáky jest syce
sprostný, ale však předc před roštem, kteréhož téměř všichni
včelařové ponavrhují, schválení hoden; nebe nechť včely stavějí
jak chtějí, předc jen minauti nemohau těch dvauch přes kříž
ležicých hůlek. Při ubírání ob medu truhlíky, v kterých tento
kříž se vynacházý, nejen se mohau oboundat, ale také ten v nich
se vynacházející med najednou bez máchání přelehce dobejvat.
Když vzatý truhlík se obrátí, a vazba vosková na stranách se
odřeže, jakož také natlučené malé cvočky se vyzdvihují, tak jen
truhlík se pozdvihuje, a celá postava na stole čistá a pěkná
zůstane státi...".
Každopádně šedá je teorie a zelený je strom života. Při navrhování
jednoduchého úlu, vhodného do lesa jsem se po inspiraci japonským
úlem a Janišovým úlem rozhodl pro svoji vlstní konstrukci. Jelikož
jsem před deseti lety přešel z Adamcovy míry na Langstrothovy úly,
chtěl jsem si osazení jednoduchého úlu co neujvíce zjednodušit.
Proto jsem si nechal nařezat prkénka
A do úlu do lesa se hodí jen naše původní včela tmavá.
Copyright (c) 4. srpna 2016 by Miloš
Vondruška. Design by Webmaster
Související linky:
Troudnatec
kopytovitý - choroš neboli „hubáň“ v lidovém prostředí
západních Karpat
Swarm
Trapping - aneb když už jsou venku, jak je chytit
Rojochyt
do výšek
