Včelař, anebo medař?
Včelař,
anebo medař?
Co o včelách a včelstvech
v této zemi nejspíš nevíte, ale rozhodně byste to vědět měli, ale možná
se jen neumíte zeptat
Včelám se v posledních letech nedaří dobře. To ví asi každý. Proč?
Zřejmě včelaříme blbě. Často se lidí ptám: Co vlastně o včelařích víte?
Jsme přece tradičně nejzavčelařenější
místo Zemi, a to by se mělo odrazit v obecné vzdělanosti v
oboru. Jenže většina nevčelařů neví ani tenhle fakt.
Václav Smolík
Mediální masáž o kvalitách českého medu vytvořila v tuzemské
společnosti dokonalé podmínky pro zrod falešné jistoty, že včelaření
jako jeden z mála oborů nepodlehl komerčním tlakům a uchvátané
zvrhlosti doby Český med je nad jiné kvalitní a není třeba se ptát, jak
vzniká. Archetypální včelař je dobrý muž pokročilého věku a takovým se
všetečné otázky nepokládají. A když se náhodou zeptáte, proč včely
ubývají, dozvíte se nejčastěji odpověď, protože varoáza. Tak včelaři
říkají chorobě, která není ve své postatě chorobou. Jedná se o napadení
včel malým roztočem zvaným Varroa destructor.
Proti roztoči v úlech se včelaři mohou bránit různě, ale jediná
legální cesta je použití syntetických pesticidů v úlu. Je to povinné z
vyhlášky Státní veterinární správy a nepoužití může být trestáno
pokutou v řádu desítek tisíc korun. Včelaři nejen že pesticidy použít
musí, ale s oblibou je i nadužijí. Dělají to pro dobro nás všech,
protože bez pesticidů včely možná vyhynou. A proto se musíme zbavit
všech včel volně žijících v přírodě. A proto každé neošetřené včelstvo
je potencionální roznašeč chorob. Taková padají rozhodnutí na členských
schůzích Českého svazu včelarů (ČSV). A takové činy dovedly naše
včelaření do současnosti. V době, kdy se objevil dotyčný roztoč, to
bylo samozřejmě očekávatelné chování. Včelstva umírala a pesticidy byly
tehdy funkční a zřejmě i jediné řešení. To nám bohužel zůstalo dodnes.
Moderní svět včelaření ví o roztoči stovky nových faktů, avšak my
lijeme do úlů chemikálie v množství stejném jako v minulém století. A
nejedná se o ledasjaké látky. Například v bioprovozech se opakovaně
používá cca 200 gramů kyseliny mravenčí. Stejné, která stála za smrtí
lidí v methanolové aféře. Methanol se totiž v těle rozkládá na
formaldehyd a kyselinu mravenčí. Ta pak zabíjí v dávce dva gramy pro
dospělého člověka! Tak to tvrdí odborníci na otravu methanolem. Je
třeba to brát v úvahu. Náš současný včelař nechává v úle odpařit
opakovaně dávku, jež dokáže spolehlivě otrávit 100 lidí.
A co teprve konvenční včelař, tedy stojící mimo bioprovoz. Ten je nucen
vyhláškou přidat ještě další syntetika. Aplikace jsou to různorodé
včetně acetonového aerosolu. Povinnou chemoterapii pro včely vyrábí
jediný certifikovaný výrobce - Výzkumný ustav včelařský s. r. o.,
sídlící v Dolze, asi dvacet kilometrů severně od Prahy. Jeho nabídka je
pestrá. Například:
Varidol 125 a MP 10 FUM jsou přípravky pro aplikaci fumigací, což je
způsob boje se škůdci pomocí látek v pylnné formě. Účinnou látkou
Varidolu je amitraz a MP-1 FUM je pyrethroid tau-fluvalinate. Roztok se
těsně před použitím kape na fumigační pásky – proužky z celulózy
impregnované směsí dusičnanů k doutnání.
Pak tu třeba M-1 AER. Přípravek pro aplikaci aerosolem. Účinnou látkou
přípravku M-1 AER je pyrethroid tau-fluvalinate.
Také je k dispozici Gabon PF 90 - jeden proužek Gabonu PF 90 obsahuje
90 mg tau-fluvalinatu; jeden proužek Gabonu PA 92 obsahuje 1,5 mg
acrinathrinu.
Nebo můžete zvolit M-1 AER. Aplikuje se nátěrem víček plodu. Je určen
k hubení roztočů v zavíčkovaných buňkách. Účinná látka je syntetický
pyrethroid tau-fluvalinate. Vodní emulze přípravku M-1 AER se
nanáší štětcem na plásty se zavíčkovaným plodem vyjmuté ze včelstva.
A co takhle Formidol 40? U něho Odparné desky z krátkovláknité
celulózy obsahují 40 ml kyseliny mravenčí v koncentraci 85 procent.
Nevím jak pro ctěné čtenáře, ale pro mě byl sortiment tohoto druhu
šokem hned na začátku včelařské praxe. Zvlášť po zjištění, že příslušný
roztoč je k chemickému kokteilu stále odolnější a četnosti zásahů je
zapotřebí zvyšovat rok od roku. Letošní sezona je více než názorná.
Včelstva v celé republice vymírají a naši medaři hledají viníka. Tlučou
do stolů a z televizních obrazovek . Dělám si jako včelař a
zpravodajský kameraman v jedné osobě soukromý průzkum mezi laiky. Ptám
se jich: Víte že váš včelař dává do úlu několikrát za rok toxické
pesticidy? Zatím jsem nenarazil na informovaného Čecha. Není se ovšem
až tak čemu divit. Včelařina je považovaná za takzvané intelektuální
zemědělství. Včelaři bývají vzdělaní lidé. Ti přece nebudou sami sobě
řezat větev pod zadkem! A co by tomu řekl spotřebitel? Tak vznikla
varoáza! Včelaři nebojují se škůdcem, nýbrž léčí varoázu.
Eufemizace téhle taškařice změnila včelaře-chemika ve včelaře
bohulibého lékaře. Zdá se vám to nepravděpodobné a přehnané? Zeptejte
se sami svého dodavatele medu. Otázka zní: Jak se mají včeličky?
Fumigoval jste? Gabon dáváte? Kyselinu mravenčí jste si pořídil?
Případně aerosol u vás v organizaci máte? Uvidíte, jaké odpovědi se vám
dostanete. Včelař se obvykle začne natřásat, kroutit a naznačovat, že
jiná cesta není a že všechna ta chemie je pro člověka neškodná a med
přeci čistý a krásný. Rázem zapomene na včely a základní otázku: jak
taková chemoterapie ovlivňuje životaschopnost včel?
Špatný přenos špatného vzoru
Jako včelaři jsme se přestali zabývat včelami a hlavní téma našich
hovorů je med. Jeho kvalita - oproti těm prašivým dováženým. Výnos medu
ve špatné sezoně. Druhy medu. Medomety a pastovadla. Marketing. Prodej
medu ze dvora. Cena medu. Přestali jsme včelařit! Namísto toho
medaříme. Jako jeden muž. Mnozí si řeknou, co na tom - na medu přece
není nic špatného. Děti ho mají rády. Je přeci i trochu léčivý a voňavý
a s roztočem v úlu má zřejmě málo společného.
Jenže to má své ALE: když se jako včelař dozvíte o způsobu
rozmnožování roztoče varroa destructor v úle, jste nucen pohled na med
přehodnotit. Obávaný roztoč varroa se totiž množí společně s narozenou
včelou – a nikoliv pouze jeden, nýbrž rovnou tři a více. Takže čím více
se narodí tu kterou sezonu včel, tím více se také narodí roztočů -
geometrickou posloupností.
Další důležitou informací je vztah mezi množstvím včel a množstvím
medu. Pro jednoduchost nám postačí obecné konstatování, že čím více
včel, tím více medu. Zároveň však i roztoče. A tady se dostáváme k
podstatě problémů. Respektive: k jedné části problému. Roztoč se v
našich úlech přemnožuje tím víc, čím víc medu z úlů mámíme. A pokud
chceme i nadále udržet cenu medu na nesmyslných 100 korunách za
kilogram, jsme nuceni včely takříkajíc dojit. Nutíme je k vyššímu
výkonu i za cenu přemnožení parazita. A protože toxické přípravky nelze
používat v úlu s medem, musíme počkat na konec sezony a pak včelstvo
doslova zamořené takzvanou varoázou - ve stavu těsně před kolabsem -
vykurýrovat koňskými dávkami chemie.
Je to tak – hledejte za tím touhu po zisku. A zřejmě i nešťastnou
souhru okolností. České malovčelařství se prý po druhé válce zhlédlo v
moderním průmyslovém včelaření v USA. Navzdory tuzemské tradici dlouhé
několik tisíc let. A jak je u včelařů zvykem, změna to byla důkladná a
v podstatě stoprocentní. Začali jsme takzvaně kočovat. Čili převážet
včelstva za pastvou k velkým lánům medonosných plodin. Obdobně jako
americké trucky brázdí s včelstvy plantáže monokultur a převáží tak
choroby z různých částí spojených států na jiné místo, rozvinul se i u
nás nešťastný zvyk převážet včelí rodiny od řepky ke svazence a od
svazenky... Stejně jako pan L. L. Langstroth přišel v Americe s
rámečkovými úly, tak i u nás zmizely úly s divokými plásty, které se
při převážení trhají a kočování znemožňují. Stali jsme se pitoreskní
napodobeninou špatného vzoru. Jsme národ majitelů medometů a jiné
pokročilé technologie na získávání tun medu za rok i v podmínkách, kdy
jsme sice nejzavčelařenější zemí světa, avšak rozhodně ne zemí
nejzavčelenější. Jsme stát, v němž velké množství malovčelařů používá
technologii velkofarem čítajících tisíce včelstev.
Pořádně je vydojíme?
Součástí mého soukromého dotazování se nevčelařů je i otázka: Kolik je
podle vás normální výnos medu na jednu včelí rodinu? Většina si hned
představí to množství malých kapiček sladiny z květů složených převážně
z vody. Ta se musí v úle odpařit a na dně buňky včelího plástu zbude
nepředstavitelně malá kapka medu s obsahem dvaceti procent vody. Ke
všemu většinu donesené sladiny spotřebují včely pro obživu mláďat,
trubců a královny. Nebudu vás napínat: z povědomí většiny z nás
vytryskne hmota o váze zhruba deseti kilo či méně. Je to mimochodem
údaj obdobný tomu, jaký uvádějí oficiální statistiky ministerstva
zemědělství. V prostředí, kde je med prodáván ze dvora výhradně bez
daňového dokladu, je to průměrný výnos na včelstvo, k němuž se včelaři
přiznávají - a tím se jaksi vejdou do kategorie neplatící daně. Realita
je však zcela jiná: takových dvacet kilo je naprostá ostuda u stolu ve
vesnické hospodě. Třicet mají začátečníci a 35 kilo na včelstvo je
základ pro dobrého včelaře.
A jak už víme: Čím víc medu, tím víc včel - a tím pak ovšem víc chemie
na konci sezony (aby med nepřišel do přímého kontaktu s jedy). Sice s
jedy přijdou do kontaktu včely a plásty, kterých bude med napřesrok,
ale to je až napřesrok - a kde že loňské plásty jsou…
Včelaření našich dávných předků bylo to z dnešního pohledu „zoufale“
nevýnosné. S asi pětikilovým výnosem medu na úl – a s odlišným typem
včel. Nemám na mysli nenávratné vymícení původní včely tmavé a její
nahrazení dovezenou včelou kraňskou. To byla nešťastná snaha poručit
větru a dešti, snaha započatá někdy v polovině 19. století a dovršená v
druhé polvoině století minulého. Mám na mysli zavedení ochranných
známek na jednotlivé kmeny a jejich cílenou reprodukci umělou
inseminací. Výnosů medu nad dvacet kilo totiž není možné dosáhnout
přirozeně spářenými jedinci. Mluvím zde o královnách, které kladou
vajíčka do plástů v závislosti na stavu rozvoje přírody. V závislosti
na množství patogenů v úle atd. Pro dosažení dnes obvyklých výnosů medu
je zapotřebí jakýchsi super královen. Ty kladou údajně až 2000 vajíček
denně a nehledí ani na roční období, ani na snůšku. Od ledna se musí
líhnout velká množství nových včel, aby v březnu mohly začít se
snůškou. Říká se tomu rychlý jarní rozvoj a je to pýcha každého medaře.
Jen se jich optejte: Jaký matky máte? Singer z Rakous? Ty prý mají
rychlý jarní rozvoj, je to pravda? A medař se rád pochlubí.
Rychle vadnoucí ef jednička
Jenže ona taková liniově šlechtěná po inseminované panímámě dcerka,
říká se jí F1, tak ona taková ef jednička kolikrát vydrží pouze jeden
rok - a je vykladená. Kdežto běžná, respektive dneska už rozhodně
neběžná, divoce spářená královna klade i pět let. Takové má nyní už
málokdo. Nemají se kde a s kým pářit. Letí z úlu kus světa, jenže
narazí jen na trubce od ef jedniček. Domů nesou zparchantělý geny po
inseminaci. Začnou se chovat nerozumně, a rozmnožovací pud je zahubí.
Nebo umřou na takzvaný lesní med. Mělo by se mu říkat medovicový. Je
tmavý a včely ho nosí hlavně na konci jara a v létě. Není to med z
květů rostlin. Je to med vytvořený z výměšků mšic a jim podobných.
Medaři ho mají nejraději: dobře se prodává i falšuje. A proč šlechtěné
včely je nebezpečný, ty jsou selektované na konzumaci roztoku z bílého
rafinovného cukru a to je pro medaře ekonomicky zhruba desetkrát
výhodnější…
Byl jsem jednou dokonce přítomen výstupu profesora na Vysoké škole
zemědělské v Praze. Přesvědčivě tvrdil posluchačům, že med je pro včely
nevhodná strava a měl by se jim nahrazovat cukrem. Ostatně naši včelaři
to provozují takto už roky, jak jim taky jejich matka, Český svaz
včelařů, doporučuje. Co tím chci naznačit? Že jediný kdo má na včelaře
reálný a zásadní vliv, je právě ČSV. Organizace, které včelaři věří a
kterou s nadšením financují příspěvky. Svazový časopis Včelařství je
zdrojem správné pravdy každého medaře. Vychází zdánlivě zdarma a
obsahuje ověřené návody i rady, protože ČSV je jedním ze spolumajitelů
zmíněného Výzkumného ustavu včelařského s. r. o, onoho výrobce výše
uvedených pesticidů určených pro ošetřování včel. A aby toho nebylo
málo: zároveň je poradní autoritou pro Státní veterinární správu.
Had se tedy kouše do ocasu, a je jasné že včelařit bez pesticidů je v
ČR nemožné. Dokud nepřijde tlak zvenčí. Od rodin včelařů. Od
spotřebitelů. Od nás všech.
Pověst a realita
Kvalita českého medu je sice vyhlášená, ale jen papírově. Med prodávaný
ze dvora nemusí projít žádnou kontrolou a nikdo nemá ani nejmenší
tušení, co fakticky kupuje. Celý stroj nevrže díky mazané
propagaci dobrého jména včelařů. Dobré jméno si současní včelaři
systematicky udržují z dob, kdy byl na trhu pouze med jako produkt a
nikoli jako výrobek. Dokonce i v knize včelařského reformátora L. L.
Langstrotha Včela a úl, Příručka včelařova (z roku 1853, stojí zmínka o
nedůvěře americké společnosti k vykapávanému medu v nádobách. Za jediný
nefalšovatelný produkt byl právem považovaný plástový med, který si
spotřebitel nechal přes sítko vykapat doma do vlastních nádob. Už tehdy
se podle vzhledu plástu dalo velmi přesně určit, jak je starý.
Naše současné plásty v úlech jsou jiné - postavené z lisovaných
mezistěn z vytaveného starého vosku. Vracejí se zpět do úlu hned po
odstředění v medometu, anebo z jara, hned po opakovaném zimním
vysíření. Med v divokém plástu (tedy ve strdí) je vzácností. Včelaři mu
s nadsázkou říkají „med v původním balení“. Pokud se takový plást -
navzdory předloženým mezistěnám - v úle objeví, nechají ho nejčastěji
pro vlastní rodinu. Je zaručeně jinak voňavý, nepodléhá rychlé
degradaci jako med odstředěný. Med do lahve přetočený chutná a voní
jinak, než med autentický. Jak je to možné? Přetočený med je totiž
degradovaný odparem aromatických látek a působením kyslíku při vytáčení
v medometu; tehdy se změní na mikroskopické kapičky a ty putují
vzduchem ke kovovému plášti medometu. Někdo to dokonce spočítal -
povrchová plocha mikrokapek jednoho kila medu prý odpovídá ploše malého
dětského hřiště. Tenhle degradující proces má však jednu nespornou
zážitkovou výhodu pro včelaře: při vytáčení medu si člověk prožije
aromatické oblažení jako nikdo jiný. Že se z medu stane okysličený,
téměř nevoňavý produkt druhé kategorie, to už fuk… Spotřebitel je
přece spokojený a cena medu nízká.
Myslím si že to je hlavní důvod proč dnes umírají včely. Jsem o tom
bytostně přesvědčený, ale samozřejmě nepopírám, že se mohu se mýlit.
Kdo je kdo
Svět se ale mění. Nastupující tuzemská generace včelařů se proti
dominujícím pořádkům bouří a ptá se kdo je kdo; je tu snaha jednotlivé
druhy včelařů jednoznačně definovat.
Nejpočetnější je ta skupina medařů a chemiků. Používají veškerou
chemii která je dostupná od ČSV (i díky státní dotaci na pesticidy).
Nemusí nic platit, o to snáz se jim to do včel lije. Žel zaplatíme to
my všichni nejen na daních. Druhá kategorie včelařů je málopočetná a
záměrně bojkotuje vliv a aktivity ČSV. Založili si vlastní spolek
nazvaný Pracovní společnost nástavkových včelařů (PSNV) a vydávají si
vlastní časopis. Včelaří fakticky v ilegalitě a používají chemii,
kterou nevyrábí firma spojená s ČSV. Zákon dokáží obejít rafinovanou
administrativou a vlastním dohledem nad včelstvy. Mnoho to sice neřeší,
nicméně je vzpoura vůči nesmyslné majoritě - a ta se počítá. A pak je
tu poslední skupina, čítající několik desítek a dnes už možná stovek
jedinců. Jsou to punkeři včelařící zcela bez chemie anebo s použitím
jedlých alternativ běžných při vaření v kuchyni. Jsou obecně považováni
za ilegální včelaře a mnohdy nejsou ani hlášeni v centrální evidenci
ministerstva zemědělství. Med z jejich divokých úlů je na jakémsi
mikročerném trhu s medem desetkrát dražší a bývá k mání ve formě
plástového medu.
Na ony dvě nepoddajnější skupiny je želbohu vypsán oficiální hon.
Došlo to tak daleko, že po republice objížděla placená školitelka a
školila dobrovolníky, jak takového včelaře bez chemie efektivně udat.
Najdete-li neorganizovaného včelaře neochotného skupinové spolupráce,
okamžitě ho udejte jako včelaře s podezřením na vážné onemocnění včel.
Tak vyznívá poslání této „vyškolené“ filozofie. Mohu-li si dovolit
citaci naší inkvizitorky, tak ta v oborovém časopise Včelařství 10/2014
píše: „Opakovaně o tom píši v časopise Včelařství a vysvětluji na svých
přednáškách. Neprovádíte-li ‚organizované‘ léčení danému chovateli a
nevíte tak, v jakém stavu jeho včelstva jsou, oznámíte to příslušné
veterinární správě, a ta jako dozorový orgán stav chovu dotyčného
chovatele musí ověřit, tj. zda, kdy a jak bylo léčeno či neléčeno.“
Konec citace. Dopis veterině je nutno napsat jako udání na někoho, kdo
porušuje nařízení SVS, a tím dotyčného bezdůvodně kriminalizovat. Z
vlastní praxe musím uznat vítězství oné dámy. Každý v mém okolí měl se
členy ČSV potíže. Členství je sice nepovinné, ale kdo nepodepsal, byl
čestně udán jako nebezpečný. Opakovaně a každoročně.
Dejme jim šanci
Jak z takové kaše ven? Těžko říct. Možná dát šanci včelám a začít jinak
včelařit. Včely mají nevídané schopnosti. Některé umí s roztočem zdárně
přežívat. Roztoče dokážou rozkousat, nebo odstranit napadené larvy v
úlu, umí omezit rozmnožování tak, aby se roztoč nenarodil. Jen jim
musíme dát šanci a z odolných rodin množit další generace. Přírodní
výběr by neprobíhal jinak.
Jenže odolná včelstva nám na zvonek u domu nezazvoní a my včelaři je
při používání pesticidů nejsme schopni najít. A pokud je najdeme,
potřebujeme mít v okolí u ostatních včelařů stejně nadaná včelstva.
Mladé královny vylétají za trubci daleko do okolí a domů přinášejí
polovinu genů od sousedních včelstev. Pokud do takového prostředí
pravidelně přidáváme dcery od inseminovaných královen, u nichž nevíme,
jaké mají vlastnosti, je pokrok k lepšímu včelaření velmi omezený,
ne-li nemožný. Dotované inseminační chovy by měly být obecně omezeny na
minimum a dotace by měly putovat do vzdělání jednotlivých medařů. Medař
by měl mít šanci stát se zpět včelařem.
Autor je včelař punker a píše včelařský blog www.mamevcely.cz
Copyright (c) 8. února 2015 by Václav Smolík.
Design
by Webmaster
Související linky:
Včelařské
statistiky -
zavčelení u nás a v Evropě
